cestování

Tisíc slov na téma Normandie a Bretaň

Když se řekne Normandie, tak se každému vybaví vylodění spojenců a jiné události z války… Na druhou stranu je to ale místo, kde se vyrábějí sýry z nepasterizovaného mléka (což je dnes velmi vzácné), máslové sušenky zvané Galetky, anebo Cidre, který se dělá z různých odrůd jablek a je k dostání buď suchý, polosuchý nebo sladký. Je více druhů, ale já si koupil ten s obsahem alkoholu 2,5%, který tu pijí i malé děti, tím pádem ho prodají komukoliv. Vyrábějí ho i v Bretani, ve které nemůžete vynechat ochutnávku ústřic, které se zde chovají a jejich cena je tím pádem opravdu o hodně menší, než kdekoliv jinde.

 

Jelo nás 6. Já, Matěj, Ditka, Rous, Viki a Natka, a potom ještě naše další lidé, které jsme moc neznali, nicméně ke konci jsme se spřátelili se třemi dalšími. Jako první jsme jeli do Rouen. Je zde jedna z významných katedrál, kterých je ovšem po celé Normandii i Bretani víc než dost. A pokud se o tuto gotickou architekturu moc nezajímáte, tak pro vás budou všechny naprosto stejné. Pár zajímavostí se ovšem najde vždy… Například součástí rouenské katedrály je tzv. Máslová věž, jejíž název pochází buď z toho, že byla vystavěna díky daním z másla, anebo podle kamene, ze kterého je postavena. Má totiž žlutou barvu a vyskytuje se jen na této části katedrály. Z památek tam potom jsou hodiny, které se trochu podobají pražskému orloji, ale opravdu v hodně zjednodušené verzi. Například je na nich jen minutová ručička a hodinu si musíte domyslet… Když jsme tedy obešli všechny památky, tak jsme šli na trh, kde jsme nakoupili jídlo k večeři na následující dva dny. Když se přenesete přes to, že nejdříve raději obslouží 5 lidí ve frontě za vámi, protože nemluvíte francouzsky, tak budete nadšení, protože seženete opravdu velkou spoustu ovoce a zeleniny, nespočet sýrů a mořských plodů. I přesto si však dejte pozor třeba na fíky. Kdekoliv jsem byl, tak jsem viděl jen takové, které byly velké jako hruška. Na pohled sice vypadají dobře, ale nejsou moc sladké a jsou plné vody.

Před odjezdem jsme potom našli tu nejvíc francouzskou cukrárnu, ve které jsme si nedali nic jiného, než makronky, bez kterých by Francie nebyla Francií…



Z Rouen jsme potom přejeli do Étretat, kde se můžete po oblázkové pláži projít kolem obrovských bílých útesů. Až se ale rozhodnete běžet podél moře, tak počítejte s tím, že na těch kamenech neuběhnete víc jak 20 metrů. Na ranní běh po pláži tedy můžete hned zapomenout. Co se samotného města týče, tak zde není nic moc k vidění, takže se tu třeba jen zastavte cestou na večeři. Jako poslední jsme se zastavili v Honfleur. Cestou sem uvidíte obrovský přístav a Pont de Normandie. Ve městě potom spoustu restaurací u malého přístavu. Památkou je zde dřevěný kostel připomínající obrácenou loď. Potom večer jsme se učili hrát poker, ale ani několika hrách (dokonce i jedné výhře) jsem si prostě nedokázal zapamatovat pravidla…



Další den jsme se trochu věnovali historii. Nejdříve jsme byli v Bayeux, kde je tapiserie o dobytí Anglie Vilémem Dobyvatelem. Dále jsme byli na Pointe du Hoc, Omaha Beach a jednom ze hřbitovů. Najednou bylo 6 hodin večer a byl ideální čas na to připravit jídlo a večeřet na pláži při západu slunce. Nicméně k našemu překvapení toho stále nebylo dost a jeli jsme do dalšího muzea, tentokrát německého. Tím pádem jsme jedli, jako každý den, asi o půl jedenácté. Hezká fotografie jídla se mi za celý týden podařila jen jedna…  Během večera jsme se pak seznámili s Filipem, Jendou a Šimonem.

Předposlední den jsme se podívali na snad nejznámější místo v Normandii – Mont Saint Michel. Při příjezdu nasednete do autobusu, který vás přes most přiveze skoro k hradbám, a hned, jak vstoupíte dovnitř, tak před sebou uvidíte dlouhou uličku plnou malých obchodů, restaurací, kaváren a stánků s palačinkami. Co se lidí týče, tak je to horší, než v pražské Celetné, ale stojí to za to. Jakmile vyjdete všechny schody, kterých je tam opravdu nespočet, tak se dostanete až ke katedrále. Venku je potom terasa, ze které vidíte okolí. Je sice pravda, že Ditka s Jendou z terasy opravdu obdivovali okolí a pozorovali ptactvo, ale pro mě byl větší zážitek pohled na zmatenou skupinu lidí na pláži, která se díky přílivu musela přebrodit přes přitékající vodu. Můj tip tedy zní: „Pokud se v době odlivu vydáte do okolí městečka s katedrálou, tak si dejte velký pozor, v kolik hodin vás může odříznout přitékající voda…“ Nebojte se však, že byste se utopili. Je tam tolik naneseného písku, že se okolí zcela nezatopí, ale mohli byste si cestu prodloužit klidně i o několik kilometrů, než byste suchou nohou prošli zpět.



 

Hned potom už následovala Bretaň.  Jako první jsme dorazili do Cancale, které je vyhlášené chovem ústřic. Můžete je koupit v několika velikostech, je jich více druhů a můžete je jíst jak syrové, tak tepelně upravené. My jsme se podívali přímo na ústřicovou farmu, kde jsme viděli celý proces chovu a procesu přípravy k podávání. Nakonec následovala ochutnávka, které jsem se samozřejmě zúčastnil… No. A můj osobní názor? Napoprvé mi sice chutnaly, ale nevyhledával bych je znovu. Podle mě je to něco jako sushi. Buď vám chutná hned napoprvé, anebo k tomu musíte zkrátka časem dojít…

A bylo to tu. Začal poslední den a my přijeli do St Malo. Je to město obehnané hradbami a obklopené plážemi a přístavy. Také tu jsou ostrovy, které jsou stejně jako v okolí Mont Saint Michel přístupné suchou nohou, ale pouze v době odlivu. No a co se jídla týče, tak jsem v životě nejedl tak dobré slávky na víně, jako tady. Skoro všude je tu podávají s hranolky, ale někde byste určitě dostali i pečivo, což je ale podle mě spíše italské… Pokud se do Normandie, Bretaně a vlastně celé Francie vydáte, tak mořské plody jsou tu opravdu nádherné i v „obyčejném obchodě“.  Potom jsme si dali palačinky (doporučuji citronové nebo s koňakem) a nakonec zmrzlinu. Během toho dne jsme se neuvěřitelně přejedli, vyfotili asi tisíc fotek a naučili se alespoň část písničky Voyage Voyage, bez které by ten týden prostě neměl atmosféru… Nakonec už jsme se jen cestou zastavili u katedrály v Chartres a pak pokračovali do Prahy.

A to je vše. Pokud byste se rozhodli využít pár mých tipů, tak budu rád za každou odezvu!


 

Please follow and like us:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *